Ode mě k Tobě

Básně

 

I.

 

Snad
jen nezne kreslit

po
Tvych zadech

spalujici obliceje hvezd

O
rtech Tvych rudych snit

slibat jejich horky dech

Tise
se modlit

pro
dotyky letme

usmev do ust Ti vnest

Chtel
bych

Odpust

Dobrou noc

 

II.

 

Tisice
malych snivych kapek

na
rozevlate pavucine

tisice
bilych vlahych sedmikrasek

ve
tvem horkem kline Vidim

 

dva
rude krute mesice

na
obloze tve tvare

sve
tiche klise septajice

dohasina
jejich zare Slysim

 

za
mala pevna nadra

jak
slunce zapada

pozde
jiz krisit srdce zvadla

Laska
mizi ac nerada

 

Sedm
nahych lstivych kapek

na
rozevlate pavucine

sedm
jasnych spasnych krasek

ve
tvem horkem kline Zmira

 

Ptacek odleta

 

Ptacek
odleta

sluncem
zalite

oci
mizi v oparu

Ptacek
odleta

slzu
marne susite

ja
chtel jen po staru

hladit
jeho peri sive

poslouchat
jak zpiva

 

III.

 

Na
oblacku snehobilem

posilam
ti polibeni

by
hnan laskou v srdci mem

prinesl
ti poteseni.

By
te jeho zare jasna

probudila
z rana

touho
moje carokrasna,

moje
milovana.

Z
pera meho zlamaneho

vznikla
tato zprava

srdce
meho zniceneho

ted
uz denni kava.

 

 

 

IV.

Hadanka

->

Je
krehci nez dite,

krasnejsi
nez den,

chladnejsi
nez mramor,

neznejsi
nez vzpominka,

krutejsi
nez pamet,

zivejsi
nez touha,

horka
jak leto,

rozechvela
jako ptak,

naplnena
sluncem,

je
tva a ma.

 

<-

Jsem
v koncich krasko ma,

nevim
co se ukryva,

za
krasnymi slovy.

Je
to pomsta, je to zmar?

Je
to srdce nebo dlan?

Je
to laska.

Srdce
se mi zlomi.

 

Oříšek

 

Toci
se toci kolem me pismenka,

pomalu
skladam z nich slova,

skotaci
jako veverka,

v
korune orisek schova.

 

Orisek
plny sladkych vet,

ze
srdce jednoho snilka,

vsecky
znam uz je nazpamet

poslouchej
bude to chvilka.

 

Miluji
hladit tve rude vlasy

jazykem
tancit po hebkych nadrech

Nade
vse miluji hadej co asi

sledovat
kazdy tvuj lehounky nadech.

 

Toci
se toci kolem me pismenka,

pomalu
skladam z nich slova,

slysi
je moje divenka?

Jestli
ne slozim je znova.

 

Štír

 

Kamkoli
po nocich bloudi muj stin,

pod
ztemnelym listem kapradiny,

tise
se chouli promrzly cherubin,

marne
ho volam on neodpovi mi.

 

Mozna
me neslysi, vicka ma zavrena,

Zvedavy
Stir v modrem sametu

naposled
zasepta slovicka kouzelna

a
potom zmeni sve souhvezdi v kometu

 

Blaznive
kapicky slanych slzi,

studene
prsty neklidne stiraji,

Daleko
od sebe andele drzi,

prece
sva tela ted plamene libaji.

 

Létavice

Kreslim
slunku pohlednice,

zlatym
pirkem od ptacka,

stredem
duhy stale blize,

nesmirne
ja o tom snim ze,

jasny
ohon letavice,

prinese
mi milacka.

 

Krouzim
slunku pohlednice,

na
papire klouzacka,

spicka
pera rozechvela,

jak
by ani nevedela,

kresli
srdci na tisice,

jen
pro sveho milacka

 

Rětěz

Mamba
Indická Loví Užovku Jenže Užovka Tlačí Enormě Atypickou Myš
Obecnou Cipískovi

 

Žížaly

-:——

-:——

Páreček
zamilovaných žížal

zvolna
mizí na hraně popelníku

v
pět ráno už není chuť kouřit

Hudba
ztichla

ošoupané
boty kloužou po chodníku

vítají
právě narozené slunce

Na
křídlech ospalých racků

se
třpytí kapičky rosy

a já
se pořád hlouběji propadám

do
tvých zasněných očí

 

Chřipkové
slunce

Miluju
tě.


tělo hoří pod tvými ústy,

zřejmě
se neubrání horečce.

blouzním

o
tvých nahých ňadrech

o
polibcích

na
šíji, kde to tak vzrušuje.

Bezděčně
se usmívá chřipkové slunce,

vlastně
je dobře, (že svítí)

aspoň
se zítra dostanu domů

k
tobě.

Miluju
tě.

 

Zima

Klubíčkem
schoulená

naříkáš
na zimu

Nejvíc
jsou studená

srdce

 

Škvírou
v starém okně

usmívá
se lednový měsíc

 

Po
ránu

Mám
rád ta vyznání po ránu,

když
vlasy čarují na polštáři letokruhy,

a my
můžeme docela přesně spočítat,

kolikrát
už jsme se probouzeli vedle sebe

a
malinko zasněným pohledem

vítali
nový den.

 

Lalian-Lkao

Závojem
lístků přikrytá


okvětních – z růže plané

dvě
ňadra sluncem zalitá

touhou
tiskou mé dlaně.

 

Polibků
tisíc rozehřálo

do
ruda tvůj vlahý klín

Divokým
tancem Lalian-Lkao

vyhnalo
z duše každý stín

 

Jak
jarní vítr divoce létá

zasněný
mezi akáty

hoří
dvě slunce rozechvělá

v
blankytné modři – já a ty.

 

Tanec
Nachatoa

Pišu,
že mi každým dnem chybíš mnohem více. Jsem z tvé nepřítomnosti
jaksi posmutněn.

Jako
by skličující tma kolem nebe pomalu nahlodávala a slunko které
by ji roztrhalo

bylo
kdesi skryté nedaleko a ne ne se ukázat. Proto píšu. Že bych
potřeboval držet

tvou
ruku a cítit její chladivé teplo. A že mám strach abych stihl
políbit všechny

pihy,objevivší
se s přibývajícím sluníčkem na tvém kouzelném těle.
Nejraději bych jim

na
čerstvě střižené louce zatančil tanec Nachatoa, patrona
rozJařených. Na

zameteném
zápraží ti nechával dopisy a v nich jedinné mé vyznání.

Ptáčci
nás naučí létat – stojí na začátku kapitoly už neméně
krásný rok.

 

Zmizelá

Jsi
vítr v korunách stromů,

jsi
večerní píseň havranů

i
vůni růže přidám k tomu

a
kapky rosy po ránu

Jsi
vločka sněhu na mé dlani

jsi
jak pára nad hrncem

vždy
hned zmizíš a já ani

vlastně
nevím – byl to sen?

 

Němý
pták

Je
zase zima a i ten pták

U
dveří sedá v zmrzlé zástěře

a
poslouchá jak lidé tvoří slova

nic
nerozumí

ústa
otevře

a

němý
je

a
touží stále znova To vyslovit

To
říct

a
neví jak

pod
zimním stromem tančí chromý pták

 

Potvora

Dvoumetrová
potvora,

vkročila
k nám do dvora,

ale
už k nám nevkročí,


motyku v obočí.

 

Dva

Jsi
hvězda bez nebe


nebe bez tebe

Jsi
světlo bez noci


jsem noc v bezmoci

Jsi
láska bez vrásky


vráska bez krásky

Jsi
moře bez břehu

Není
břeh pro něhu

 

Jaro

Sedíš
jen tak na balkóně

a
díváš se přes hřbet učebnice na jaro.

Je
jaro.

Kniha
vedle tebe dřímá.

Dřímá,
ale nespí.

Kniha
nikdy nespí.

Zvláště
když ji máš znát zpaměti.

V
hlavě ti klape.

Jako
datlové v lese.

V
jarním lese.

Neučíš
se, jsi v lese.

Na
vařiči v kuchyni bublá černá káva.

A
není to káva, je to potůček.

Černý
potůček.

Je
jaro.

Všechno
klape.

Jsi
pilná studentka.

Přemýšlíš
a obrůstáš mechem.

Nejsi
mech, jsi pařez.

Studený
studující pařez.

Kniha
taky obrůstá mechem.

Knižní
studený pařez.

Zívá
a písmenka se jí točí v kruhy.

Letokruhy.

Kniholetokruhy.

Je
jaro.

Všechno
klape.

Všechno
dřímá, ale nespí.

Všechno
obrůstá mechem.

I
potůček.

Černý
potůček.

Sedíš
na balkóně

a
díváš se z okna na jaro.

Je
jaro.

Všechno
klape.

A
jestli nevěříš tak věř!

 

/Plíhal – variace/

 

Listí

Chybíte
mi paní

jako
pramen vodám

jak
prdeli sraní

jako
vítr horámdd

 

Koncem
září zčervenají

dva
lipové lístky

tajně
větrem spojeni

slétnou
k sobě z výšky

 

Poskakuje
ladně ve snách

divoženka
hebká

Pohladí
mě po strnisku

dál
se na nic neptá

 

 

 

Na
střechu lesa potichu bubnuje déšť

kolibřík
sotva třepe křídly

Na
špičce jazyka štípe šumivé bonpari

Je
taime za vodou zpívá ptáček ze spaní

 

Dva
urzoni plují rosou čerstvě pokosených luk

k
zemi se smutně klátí mnohasetletý buk

z
piedestalu mává černá ruka Davida

probuď
se lásko, moje srdce povídá

 

Prameny
rudých vlasů do cůpků se splétají

ve
stínu slunečního jasu dva kamínky čekají


přijde velká voda, odnese je do dáli

aby
se na dně moře zase spolu setkali.

 

 

Leave a Comment