Básně
I.
Snad
jen nezne kreslit
po
Tvych zadech
spalujici obliceje hvezd
O
rtech Tvych rudych snit
slibat jejich horky dech
Tise
se modlit
pro
dotyky letme
usmev do ust Ti vnest
Chtel
bych
Odpust
Dobrou noc
II.
Tisice
malych snivych kapek
na
rozevlate pavucine
tisice
bilych vlahych sedmikrasek
ve
tvem horkem kline Vidim
dva
rude krute mesice
na
obloze tve tvare
sve
tiche klise septajice
dohasina
jejich zare Slysim
za
mala pevna nadra
jak
slunce zapada
pozde
jiz krisit srdce zvadla
Laska
mizi ac nerada
Sedm
nahych lstivych kapek
na
rozevlate pavucine
sedm
jasnych spasnych krasek
ve
tvem horkem kline Zmira
Ptacek odleta
Ptacek
odleta
sluncem
zalite
oci
mizi v oparu
Ptacek
odleta
slzu
marne susite
ja
chtel jen po staru
hladit
jeho peri sive
poslouchat
jak zpiva
III.
Na
oblacku snehobilem
posilam
ti polibeni
by
hnan laskou v srdci mem
prinesl
ti poteseni.
By
te jeho zare jasna
probudila
z rana
touho
moje carokrasna,
moje
milovana.
Z
pera meho zlamaneho
vznikla
tato zprava
srdce
meho zniceneho
ted
uz denni kava.
IV.
Hadanka
->
Je
krehci nez dite,
krasnejsi
nez den,
chladnejsi
nez mramor,
neznejsi
nez vzpominka,
krutejsi
nez pamet,
zivejsi
nez touha,
horka
jak leto,
rozechvela
jako ptak,
naplnena
sluncem,
je
tva a ma.
<-
Jsem
v koncich krasko ma,
nevim
co se ukryva,
za
krasnymi slovy.
Je
to pomsta, je to zmar?
Je
to srdce nebo dlan?
Je
to laska.
Srdce
se mi zlomi.
Oříšek
Toci
se toci kolem me pismenka,
pomalu
skladam z nich slova,
skotaci
jako veverka,
v
korune orisek schova.
Orisek
plny sladkych vet,
ze
srdce jednoho snilka,
vsecky
znam uz je nazpamet
poslouchej
bude to chvilka.
Miluji
hladit tve rude vlasy
jazykem
tancit po hebkych nadrech
Nade
vse miluji hadej co asi
sledovat
kazdy tvuj lehounky nadech.
Toci
se toci kolem me pismenka,
pomalu
skladam z nich slova,
slysi
je moje divenka?
Jestli
ne slozim je znova.
Štír
Kamkoli
po nocich bloudi muj stin,
pod
ztemnelym listem kapradiny,
tise
se chouli promrzly cherubin,
marne
ho volam on neodpovi mi.
Mozna
me neslysi, vicka ma zavrena,
Zvedavy
Stir v modrem sametu
naposled
zasepta slovicka kouzelna
a
potom zmeni sve souhvezdi v kometu
Blaznive
kapicky slanych slzi,
studene
prsty neklidne stiraji,
Daleko
od sebe andele drzi,
prece
sva tela ted plamene libaji.
Létavice
Kreslim
slunku pohlednice,
zlatym
pirkem od ptacka,
stredem
duhy stale blize,
nesmirne
ja o tom snim ze,
jasny
ohon letavice,
prinese
mi milacka.
Krouzim
slunku pohlednice,
na
papire klouzacka,
spicka
pera rozechvela,
jak
by ani nevedela,
kresli
srdci na tisice,
jen
pro sveho milacka
Rětěz
Mamba
Indická Loví Užovku Jenže Užovka Tlačí Enormě Atypickou Myš
Obecnou Cipískovi
Žížaly
-:——
-:——
Páreček
zamilovaných žížal
zvolna
mizí na hraně popelníku
v
pět ráno už není chuť kouřit
Hudba
ztichla
ošoupané
boty kloužou po chodníku
vítají
právě narozené slunce
Na
křídlech ospalých racků
se
třpytí kapičky rosy
a já
se pořád hlouběji propadám
do
tvých zasněných očí
Chřipkové
slunce
Miluju
tě.
Mé
tělo hoří pod tvými ústy,
zřejmě
se neubrání horečce.
blouzním
o
tvých nahých ňadrech
o
polibcích
na
šíji, kde to tak vzrušuje.
Bezděčně
se usmívá chřipkové slunce,
vlastně
je dobře, (že svítí)
aspoň
se zítra dostanu domů
k
tobě.
Miluju
tě.
Zima
Klubíčkem
schoulená
naříkáš
na zimu
Nejvíc
jsou studená
srdce
Škvírou
v starém okně
usmívá
se lednový měsíc
Po
ránu
Mám
rád ta vyznání po ránu,
když
vlasy čarují na polštáři letokruhy,
a my
můžeme docela přesně spočítat,
kolikrát
už jsme se probouzeli vedle sebe
a
malinko zasněným pohledem
vítali
nový den.
Lalian-Lkao
Závojem
lístků přikrytá
–
okvětních – z růže plané
dvě
ňadra sluncem zalitá
touhou
tiskou mé dlaně.
Polibků
tisíc rozehřálo
do
ruda tvůj vlahý klín
Divokým
tancem Lalian-Lkao
vyhnalo
z duše každý stín
Jak
jarní vítr divoce létá
zasněný
mezi akáty
hoří
dvě slunce rozechvělá
v
blankytné modři – já a ty.
Tanec
Nachatoa
Pišu,
že mi každým dnem chybíš mnohem více. Jsem z tvé nepřítomnosti
jaksi posmutněn.
Jako
by skličující tma kolem nebe pomalu nahlodávala a slunko které
by ji roztrhalo
bylo
kdesi skryté nedaleko a ne ne se ukázat. Proto píšu. Že bych
potřeboval držet
tvou
ruku a cítit její chladivé teplo. A že mám strach abych stihl
políbit všechny
pihy,objevivší
se s přibývajícím sluníčkem na tvém kouzelném těle.
Nejraději bych jim
na
čerstvě střižené louce zatančil tanec Nachatoa, patrona
rozJařených. Na
zameteném
zápraží ti nechával dopisy a v nich jedinné mé vyznání.
Ptáčci
nás naučí létat – stojí na začátku kapitoly už neméně
krásný rok.
Zmizelá
Jsi
vítr v korunách stromů,
jsi
večerní píseň havranů
i
vůni růže přidám k tomu
a
kapky rosy po ránu
Jsi
vločka sněhu na mé dlani
jsi
jak pára nad hrncem
vždy
hned zmizíš a já ani
vlastně
nevím – byl to sen?
Němý
pták
Je
zase zima a i ten pták
U
dveří sedá v zmrzlé zástěře
a
poslouchá jak lidé tvoří slova
nic
nerozumí
ústa
otevře
a
němý
je
a
touží stále znova To vyslovit
To
říct
a
neví jak
pod
zimním stromem tančí chromý pták
Potvora
Dvoumetrová
potvora,
vkročila
k nám do dvora,
ale
už k nám nevkročí,
má
motyku v obočí.
Dva
Jsi
hvězda bez nebe
Já
nebe bez tebe
Jsi
světlo bez noci
Já
jsem noc v bezmoci
Jsi
láska bez vrásky
Já
vráska bez krásky
Jsi
moře bez břehu
Není
břeh pro něhu
Jaro
Sedíš
jen tak na balkóně
a
díváš se přes hřbet učebnice na jaro.
Je
jaro.
Kniha
vedle tebe dřímá.
Dřímá,
ale nespí.
Kniha
nikdy nespí.
Zvláště
když ji máš znát zpaměti.
V
hlavě ti klape.
Jako
datlové v lese.
V
jarním lese.
Neučíš
se, jsi v lese.
Na
vařiči v kuchyni bublá černá káva.
A
není to káva, je to potůček.
Černý
potůček.
Je
jaro.
Všechno
klape.
Jsi
pilná studentka.
Přemýšlíš
a obrůstáš mechem.
Nejsi
mech, jsi pařez.
Studený
studující pařez.
Kniha
taky obrůstá mechem.
Knižní
studený pařez.
Zívá
a písmenka se jí točí v kruhy.
Letokruhy.
Kniholetokruhy.
Je
jaro.
Všechno
klape.
Všechno
dřímá, ale nespí.
Všechno
obrůstá mechem.
I
potůček.
Černý
potůček.
Sedíš
na balkóně
a
díváš se z okna na jaro.
Je
jaro.
Všechno
klape.
A
jestli nevěříš tak věř!
/Plíhal – variace/
Listí
Chybíte
mi paní
jako
pramen vodám
jak
prdeli sraní
jako
vítr horámdd
Koncem
září zčervenají
dva
lipové lístky
tajně
větrem spojeni
slétnou
k sobě z výšky
Poskakuje
ladně ve snách
divoženka
hebká
Pohladí
mě po strnisku
dál
se na nic neptá
Na
střechu lesa potichu bubnuje déšť
kolibřík
sotva třepe křídly
Na
špičce jazyka štípe šumivé bonpari
Je
taime za vodou zpívá ptáček ze spaní
Dva
urzoni plují rosou čerstvě pokosených luk
k
zemi se smutně klátí mnohasetletý buk
z
piedestalu mává černá ruka Davida
probuď
se lásko, moje srdce povídá
Prameny
rudých vlasů do cůpků se splétají
ve
stínu slunečního jasu dva kamínky čekají
Až
přijde velká voda, odnese je do dáli
aby
se na dně moře zase spolu setkali.