Zion
Jaro je příznívá doba pro arizonské a jutažské výlety a tak jsme si zorganizovali služebku do Phoenixu.
Po několikerém přistání jež nám zpříjemnil tu blesk uhodivší do levého motoru tu stísněnost sedadel ekonomické třídy jsme se urychleně ubytovali na hotelu, kvitovali informaci, že pokoj co máme rezervovaný bude k dispozici až zítra – však tu o víkendu nebudem – a po půlnoci vyrazili 600mil na sever do národního parku Zion. Po krátkých peripetiích a nakonec úspěšném setkání s druhou částí úderné skupiny jsme v ranním chladu vyrazili po vybetonovaném chodníku na Angels Landing, bezmála 500m vysoké skalisko hrubě se vmezeřující do hlubokého údolí Zion.
V druhé polovině trailu chodník nahradily exponované pasáže jištěné řeťezy a náš tým se také rozpůlil. Svědomitější část vyrazila na vrchol, zdravíc se s usměvavými věčně dobře naladěnými amíky. Výhled z vrcholku byl umocněn kytarovou exhibicí místního borce nevahajícího vzít s sebou malou rozkládací Taylorku i s kombíčkem. Vypili jsme pivo a před obědem jsme byli nevybouření dole u auta.
Pro vybouření jsme zvolili výstup na Observation point čnící vysoko nad údolím, 8mil tam a zpět, 2100ft (640m) převýšení. Stezka v mnoha serpentinách stoupá kolem plačící skály (Weeping rock), kde na hranici pískovcových vrstev vyvěrá voda zateklá do skal kdesi na vrcholu plateu před tisíci let. Prochází zajímavým slotovým kaňonem ozvěn (Echo canyon) aby v pokračovala v měkčích a žlutějších vrstvých pískovce na náhorní plošinu.
Výhled z Observation pointu byl famózní. Celý Zion jako na dlani. Po únavném výstupu nás nahoře překvapila útlá maminka se třemi ratolestmi ve věku tak 2,4 a 6 let co neohroženě pobíhaly po kraji skalisek, nějakých 700m nad údolím. Děcka plná energie nám jaksi nezapadaly do obrazu náročného treku jak o něm mluví průvodce. To oni jistě přišli z nedaleké silnici vedoucí po vršku náhorní plošiny. Zbití a znavení jsme je ovšem po sestupu potkali skotačící na posledních metrech stezky těsně před parkovištěm. Inu svou laťku si zvedáme každý jinak vysoko.
Noc jsme strávili v příjemném kempíku nad Zion Moutain Ranch ve společnosti několika Alelů, majitelky s historkou o nedovoleném překročení československé statní hranice někdy na sklonku komunismu a několika salv smíchu při nákupu dřeva – Axe vs. Eggs.
Bryce canyon
Ráno jsme po krátké poradě direktivně přesvědčili pesimistickou polovinu výpravy, že přepověď lže a pršet nebude a je třeba vyrazit na průzkum Bryce kaňonu. Samo že lhala, sněžilo. A tak jsme si užili barevný Bryce se sněhem pokrytými hoodoos. Krátkou ztrátu a nález části výpravy a nakonec spokojeni dojeli po půlnoci na hotel. Byl to dobrý způsob jak zatočit s Jet-legem.
Kompletní fotogalerie