Point Perpendicular
Odpoledne jsme přejeli k majáku na výspě Poit Perpendicular. Tady se k nám přidal Lars, Katčin švédský přítel, dovezl lana a matroš. Huray, zase polezem, vzali nás na místní útesy. 60m stěny rozdělené terasou na dvě patra. Neskutečný výhled, nádherná expozice, oceán, velryby a výtrysky vody od jejich mohutných ocasních ploutví. Slaněním jsme sestoupili na první terasu a vylezli cvičně bezejmennou cestu za 15 aus. stupnice (5a). Nechal se ukecat i Johny, zapřísáhlý odpůrce tohoto nebezpečného sportu. Skály tu jsou pískovcové, pevné trochu podobné našim Suchým skalám. Převážně stěnové lezení s malými chyty, vesměs pozitivními. Naostro jsme pak se Zuzkou vylezli cestu Hello Dolly 18 (6a). Nádhera, nádhera.
Na Point perpendicular jsme se vrátili ještě jednou před odletem na Zéland. Okoupali jsme se v už parádně teplé vodě v zátoce Honeymoon bay a odpoledne cosi polezli. Vytáhl jsem si tradiční cestu Sympatico (16), ty nejlepší frendíky jsem použil dole na štand a pak mi sakramentsky chyběli nahoře ve spáře, se to nějak vyřešilo že. Dal jsem si na TR místní trad klasiku The Mist (17) vzlínající podél krásné spárky.