Freeride Vrátná
Tož jsme pobrali v práci tři dny volna, vyčkali až nasněží a vyrazili. Sněhu nakydalo na 4 lavinovku a tak jsme místo původního Gross Arl Talu zvolili lesy na Vrátné. S mezizastávkou v NJ jsme dorazili v sobotu před devátou na Vrátnou. Riderů skoro jako sněhu. Lanovka se spustila v deset s malou výhrůžkou, že při silném větru ji zastaví a my budem muset dojezdit permici na Pasekách. Naštěstí nefoukalo. První jízda v ještě prašanem místy pokryté sjezdovce pod lanovkou.
Další ve stále ještě prašanem zasypaném žlábku k vodárně. Třetí jízda k vodárně už byla bez prašanu – jezdců mnoho. Tož jsme napočtvrté vyšlápli směrem ke Kriváni na úroveň trojnožky jakési meteostanice. Odtud traverzem lavinézního svahu, naštěstí foukalo ze severu a žlab byl vyfoukaný, na první z Kriváňských žeber a dolů. Božský prašan. Valíme dolů a já najednou letím, lyže vypnula. No nic vykopat a jedem dál. Znova tygr. A ještě jeden. Něco špatně. Zkoumám vázání, cvakám botu, má podivnou asi 1cm vůli. Zkoumám botu. Upadl plíšek na patě držící Techové vázání. Pruda, kilometry prašanu čekají a tohle. Bota drží jen na plastu. Vypadá to na další z nedostatků lyžáků od Scarpy. V tatrách Peťa třikrát ztratil přesku – odšroubovala se. To samé se stalo zuzce v Beskydech. Zlaté nýty. Opatrně sjíždíme, a dotahuju vázání na koňa, pomohlo jen trochu, no nic jedeme dál. Další jízdu zkoušíme tamtéž, nastala ale parádní bílá tma a tak traverzujem po paměti. Kdesi sjedem. Trošku hustější lesík a už jsme ve žlábku. Poznáváme jeden z Kraviarských žlabů, téměř panenský. Lyže plavou úzkým korytem. Pure fun. Teréní nerovnost, lyže vypíná, létající tygr, záhrab.
Chvíli vykopáváme lyži a plujem dál. Dá se říct, že nás to velmi baví. Stíháme poslední lanovku a dáváme sedmou jízdu. Náš žlábek jsme netrefili úplně přesně les už rozježděný. S každou jízdou je třeba jet dál a dál od lanovky, šak co, je tu krásná hmla. Dneska jsme zažili asi nejlepší prašan v živoťe a parádně si ho užili.