Arco – lezení
I rozhodli jsme se, že i s robátkem bude možné se mrknout za hranice, vyřídili pas a domluvili termín. Osazenstvo se postupně vyjasnilo v Kubečkády, Krystyánovce a Honzíkovníky. Destinace jasná nebyla ani do pátečního odjezdu, z možných variant: Paklenica, Hvar- Cliffbase, Arco nakonec padla volba na talošku. A nebyla to zlá volba. Ubytko jsme zařídili v kempu Daino v Pietramuratě, dva mobilehomes dohromady za přijatelných 120EUR/den. Kdeže ty loňské sněhy jsou a s nimi divoké spaní v nitru Tragéda. Nu což.
San Lorenzo In Banale
Sobotní dopoledne trávíme v kempu u bazénu a na odpoledne míříme do kopců do oblasti San Lorenzo In Banale značené v průvodci přívětivým kočárkem zvěstujícím kamarádskost k dětem. Bylo to tak a my se parádně rozlezli v lehce podhodnocených cestách v místním slepenci. Lezlo se po dírkách a celá oblast připomínala betonku na Olympii. Ale cesty dlouhé, nad lezeckou arénou pěkné hříště s průlezkama. Pohoda.
Masone
Další den jsme strávili v Masone, místu, kde to vše začalo. Lezení ve stínu olivovníků bylo fajne, přísnější klasa, ale o to oklouzanější. Opět kids-friendly, z parkoviště pár metrů. Odpoledne jsme prošli městečko, pojedli pizzu, dali zmrzku. Prostě pravá rodinná dovolená.
Biacesa di Ledro
V pondělí se nám zachtělo dobrodružství a vyjeli jsme nad jezero do údajně nové a skvělé oblasti Biacesa di Ledro. Strastiplný přístup po frekventované silnici, půlhodinový nástup po pěšince se závěrečným plazicím intermezzem v kombinaci s téměř žádným prostorem pro odložení robat pod skalami nás pro příští návštěvu příliš nenalákaly. No, lezení ale pěkné, plotnovité, klasa nevyvážená, výhled na jezero Garda parádní. Něco jsme polezli a hybaj zpátky do kempu. Lajna, víno, stejky, kytara, bazén etc.Takový normální den na dovolence.
Monte Casale, Via Del Missile 350m (VI A0)
V úterý jsme provedli výstup týdne. Volba padla na pětihvězdičkovou Via Del Missile na Monte Casale. Že prej vítězství intuice a logiky. Pchá. Zanadávali jsme si, ale s odstupem už vzpomínáme rádi. Cesta to byla klasicky alpská, po vlastním s několika skobami v některých délkách. Nástup relativně krátký a pohodový.
- První délku jsem si vzal já – traverz z kouta do kouta za II-III. Zaštandoval jsem na pár vklíněncích abych si poté, co kluci dolezli všiml, že dva metry vedle je vynýtovaný štand přímé varianty.
- Druhou délku místy rozbitým komínokoutem táhl Krystyán (V).
- Následoval krásný vyskobovaný traverz za VI s tajemným poklesem a vzestupem kterýžto se jevil klíčovým.
- Přísná klasa a vynýtovaná diretissima vedlejší cesty náz zlákaly a tak si další délku dal opět Honzík (cca 6b). Návrat zpět do naší Rakety proběhl skrze epesní průstup keři a lokry jež už tam nejsou.
- Pátá délka slibovala klíčové místo cesty. Tož vypadalo to tak. Mírně převislý koutek se špatnýma nohama, ale dobře vyskobovaný jsme za Honzíkem hákli.
- Šestá délka vypadala od štandu hrozně. Rozchrastaná položeně-kolmo-převislá spára byla vskutku majstrštykem logické intuice. Nakonec se jí zhostil opět Honza a zvládl ji bravurně. Délku jsme nakonec vyhodnotili jako nejhezčí. Celá po vlastním, dobře jistitelná, s rostoucí obtížností vrcholící soustavou převislých sokolíků. Ještě že jsem v Ádru potrénoval spáry. Při nemotorném vybírání frenda mi tento vyklouzl a spadl o dva štandy níže, na místo tolik potřebného znesvěcení. Zřejmě odplata za něj.
- 7délka slibovala komín s vklíněným šutrem, tož jsem do ní vlitnul. Ádr se projevil a jakmile se má pravá ruka přiblížila ústí úzkého komína, byl jsem jím po asi desetiminutovém boji s botami na sedáku konečně nasát. Vnitřní komín už byla sranda a aby si ji užili i mí parťáci, vtipně jsem vyvázal vklíněný šutr by celou tu prču nemohli oblézt vnějškem. I Krystyán si zanadával a zaprusíkoval a zahákoval. Poslední tři délky vedl Honzík.
- Z věže jsme pokračovali přímou variantou v pevné skále (V), dále sokolím koutkem (V+) a6 k poslednímu štandu v křoví. Tu jsme vyhodnotili jako nejlepší přímý prostup podivnou širočinou a traverz doprava do další spáry. Na můj vkus zbytečně těžký dolez. Tož ještě že zvladám umění žab.
Sestup byl radostný, s nepříjemným překvapením v podobě můstku ze dvou klád překlenujících 50m hlubokou trhlinu-kaňon. Chvíli jsme váhali zda nevytáhnout lano. Nakonec zvítězila lenost a my mohli dále sestupovat pořádnou oklikou dolů do Sarche. Zabralo to něco přes hodinu a pak další skoro půlhoďku skrze vinice zpět do kempu. Náročný den.
Picolo Dain, Amazonia, 340m, 5c
Ve středu mám službu já a tak zatímco Zuza s klukama zamířila na Picolo Dain, my s holkama a ratolestma rajzujem cyklostezkou do Sarche lezcům naproti. Přicházíme ve chvíli kdy jsou už v poslední třetině cesty. Dle jejich slov odjištěné a nesrovnatelně lehčí než včerejší Missile. O to ale byli rychlejší a stíháme oběd v italsko-indické restauraci. Já navíc podlehl umu prodejce pochutin a nakoupil půl kila místní skvělé Gorgonzoly a špeku. Tož neni tu zle.
Val Lomasone
Den čtvrtek jsme vystoupali vysoko nad Sarcatal do údolí Lomasone. Vstříc slibné oblasti značené kočárkem. Veliké parkoviště, mnohé barbecue, záchody a přístřešek spolu s odlehlostí zlákaly partu němců k přespání. Nerušíme je, sic není mnoho horších věcí než být na dovolené s partou němců. Just kidding. Oblast pěkná relativně přívětivá dětem. Zdoláváme 7 cest a jsme spokojeni a připraveni na bujaré veselí v našich maringotkách.
Serrada
Poslední den našeho pobytu přejíždíme přes Roveretto do horského průsmyku Serrada. Spousta serpentin nás vytáhne pěkně vysoko. Kolem lyžařská střediska, pěkný horský hotel a ještě pěknější skály. Cesty v pevné, kolmé až převislé skále. 5 minut od auta s pěkným skalním amfiteátrem pro odložení dětí. Docela polezem a znechuceně myslíme na dlouhou cestu dom
A tož pěkně tam bylo.
Kompletní fotogalerie
Mapa