Rauristal

Rauristal

Druhý květnový prodloužený víkend se nám konečně povedlo dojet do Rauristalu. Brzo ráno jsme projeli pod zvednutýma šraňkama placené cesty v závěru údolí a dorazili na parkoviště Lenzanger (1550m).

Na parkovišti vyspávali ve stanech češi, my zaparkovali kousem od tojtojek a vybalili nadobíčko. Dnešní cíl Hoher Sonnblick (3106m) či Hocharn (3254m) nebyl ještě zvolen. Podle předpovědi se mělo počasí po poledni kazit a tak jsme nakonec zvolili orientačně snazší Hocharn.

Hocharn (3245m)

Kousek po cestě a pak po lavinové louce vzhůru pod první hang, žlábečkem nahoru nás provázeli dva rakušáci a jednoho jsme potkali jak sjížděl dolů. Na to, že bylo devět ráno docela fofr. Jak nám přeložila ona dvojice, na vrcholu nebyl bo mlhaa vitr. Nu což, jdeme dál někam určitě dojdem. Krátce nahlédneme do S žlabu Sonnblicku a přecházíme na pravou stranu doliny a hore a hore, kopec dlúhy jak cyp. Kolem se pořád honí mračna, fučí dost nepříjemně a jsme rádi za chvilková závětří. Kopec je oblíbený cestou potkáváme několik družstev v různém stádiu výstupně-sestupové pokročilosti.

Cca ve 3000 naposledy zahlížíme vrchol Hocharnu a vale. Pásy dole, lyžáky utáhnout a krustosněhem, velice nefotogenicky klesáme. 1500 výškových metrů a těžký sníh je znát tož si sjezdu moc neužíváme a toužebně vyhlížíme ten skvělý jarní firn, co je tak akorát – ani měký ani tvrdý. Konec sjezdu už splňuje zadané parametry a zažíváme opět radost až na kost v každém oblouku. Dole sváča, slunění, Zuza po vzoru Trautrnerka vyráží na bylinky ale začíná chcať. A tož ležíme na nově vyztužené posteli v útrobách Tragéda, popíjíme Radlery a dost brzo usínáme.

 

Kolmkarspitze (2539m)

Ráno budíček v 5:30 a vyrážíme směr Kolmkarspitze. Počasí mý být dnes ještě horší jak včera, tož volíme nižší vrchol a brzký návrat. Diretkou stoupáme lesem přímo z parkoviště až k několika chalupám na pastvinách Durchgangalmu (1758m), překračujem potok a krátkým strmým výšvihem se dostáváme pod sedlo Kolmkarscharte.

Cestou čučíme na sviště, setřepáváme padající kroupky, obdivujem duhu před ostrým hřbetem protějšího Ritterkopfu až se objevíme u povalené budky v sedle. Kuknem na protější stranu údolí a šup na předvrchol Seekopf. Vítr tu sfoukal všecek sníh a tak na vrchol Kolmkarspitze jdem pěšky. Výhled pěkný sloupy lyžařského střediska Sportgastein, pyramida Scharecku a vrcholy Hoher Sonnblicku a Hocharnu, toho času zablokované v mracích. Sníh byl při sjezdu vlivem nedostatku slunka tvrdý jak kameň, ale aspoň se nebořilo a jelo se parádně.Dole pak už jen firník, kterého ubývalo a v lese nad parkovištěm už to bylo jak v bludišti, sněhu pohledat, Nakonec jsme projeli a před dvanáctou už vrněli směr Hoellental.

Hoellental

Plán byl strávit zbytek prodlouženého víkendu tady ale kombinace nejistého počasí a nechutně přeplněného kempu v Kaiserbrunnu nás odjebala zpět do práce. No, stihli jsme aspoň odpoledne přelézt cestu Plattengalerie (5-) na Vordere Stadlwandu. Se štěstním mě minul šutr uvolněný nesmyslně slaňujícím českým družstvem a dopadnuvší na místo původně zamýšleného štandu, který jsem nakonec zbudoval o pár metrů vedle. Díky. Cesta pěkná, lehká nás navnadila, nicméně z první délky Fensterplatten nás vyhnal déšť a tak jsme pobalili a jeli. Tož zas povedený výlet.

 

Kompletní fotogalerie

Mapa

Leave a Comment