lyze – Nahatch

Je jaro. V Brně stoupají teploty nad 15°. Je čas vyrazit na lyže. Naše oblíbená Santa Caterina di Valfurva volá. Vybaveni týdením skipasem na střediska v St. Caterině, Bormiu a San Colombanu nemůžeme prohloupit.

Cesta je ovšem pruda, tak se stavujem v Innsbrucku v Auditoriu – muzeu smyslových vnímání. Víte jak voní podpaží? jste žena či muž? Feromony prozradí.

St. Caterina di Valfurva

Lyžba v St. Caterině je jako vždy parádní. Pěkné modré sjezdovky pro děcka v Sunny Valley. Pořádně dlouhé červené. Okolo freeride.
Ráno vyráží jeden z dospěláků na svah. Druhý nakrmí drobotinu a jak trochu roztaje ranní firn, vyrazí na svah. Lyžujem do oběda a střídáme se. Při jednom takovém střídání se vydávám mimo sjezdovku, poskočím na bouli a při dopadu najíždím do další a – lyže zlomená. Byla zeslabená v místě kde se měnilo vázání, takže se něco takového dalo čekat. Sestup v hlubokém sněhu zpět na sjezdovku a sjezd s jednou lyží po červeno-černé sjezdovce je výživný. No ještě že jsem s tím počítal a vzal si náhradní lyži. Tož zase každá jiná 🙂

Monte Sobretta

Prázdné sjezdovky a nízká cena nás nalákala na předsezónní lyžovačku v Itálii. Podobný plán měla i ségra s Tondou a Pepínem, takže jsme vyrazili společně. Do velkého transpíka jsme ještě přibrali samorostlého instalatéra Pavla a po ose Brno-Vídeň-Salzburg-Innsbruck-Scuol-Livigno-Bormio dojeli večer do Sante Cateriny di Valfurva. Každou sobotu se v horách střídají turnusy a tomu je upraven i provoz tunelu mezi Livignem a Švýcarskem. Do deváté ranní se jezdí na sever, mezi 9-17h na jih a pak obousměrně. Pro nás to znamenalo několikahodinové čekání v koloně. Ještě že v bezcelní zóně Livigno mají tak levný chlast a skvělé sýry.

Sante Caterina di Valfurva

Bydleli jsme v rezidenci Alpi, 200m od lanovky, pohoda. Svahy v St. Caterině byly parádní, pro naše skialpové lyže ale po mírné oblevě a následných mrazech krutě zmrzlé. Raději než hoblovat hrany v údolí, vyjeli jsme na slunečné pláně Valalpe pod vrcholem Sobretty. Prašanové orgie to nebyly, ale aspoň první dva dny jsme naše širší lyže ve volném terénu u sjezdovky užili. Rozrázdili jsme, co se dalo až dál nezbývalo než vyšlápnout kousek nahoru nad horní stanici vleku na pásech. Provedli jsme malé školení, Zuza pokusně vyhledala zakopaný batoh pomocí nového pípáku DSP a už jsme v úzkých obloucích valili dolů. Paráda po dvou letech zas v prašánku. Lidi okolo žádní, k dolní stanici lanovky Val di Alpe jsme sjeli druhým údolím panenskou stopou.